Aktivní mateřství - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se

Skutečnost, která trápí mnoho oddílů a vedoucích ligových družstev. Zejména menší oddíly mají problém postavit tým žen a k dosažení bodového hodnocení jim často stačí výrazně horší výkon, než je tomu u mužů. Atletek v dospělém věku je na dráze dlouhodobě výrazně méně, ačkoliv v žákovských kategoriích tomu tak není. Proč tomu tak je a kam ženy odcházejí?

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v neděle, únor 09 2014, 09:10 AM · #
    Jani, super, líbí se mi, jak to i bez babiček zvládáš, zkrátka Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Bezva, jen tak dááál!
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:14 AM · #
    jo...ten běh v těhotenství...no žádný výzkumy jsem nikdy nedělala...ale není nad procházky, ty nejsou riskantní, a když taková mamča dá třikrát týdně tůru od rána do večera a nachodí kilometry..kondice bude slušná:))))nejlíp, když ještě potáhne v kočáru starší přírůstek a třeba i nějakej ten bivak na přespání v přírodě po obídku pro děti, mám to za sebou a je to makačka:))))
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:12 AM · #
    Ahoj Vando,
    s tím návratem maminek k běhu je to opravdu složitý, ale myslím, že pokud někdo chce, vždycky si čas najde...viz longruňácké mamin,y co si dokáží udělat čas i bez babiček..tohle mi imponuje víc než nějaký vrcholový atlet, já jsem obě těhotenství prožila v klidu, ale chodila jsem na celodenní tůry..a bylo to fajn...i ta strava zatraceně pomůže, po dětech jsem měla pár kilo navíc a doktor mi zakázal běhat..ale udělala jsem si vyšetření metabolismu, řekli mi, co jíst a tak, a běhala jsem mohla doma ..tak třikrát týdně...přes zimu..zátěž do mírnýho zapocení, aby se rozhýbala lymfa..ta je zatraceně důležitá a lidi o ní nevěděj.., postupně jsem kilča shazovala a dneska už mám rok, co jsem mohla začít běhat u nás v lese, nejsem atlet a nikdy nebudu, ale uběhnu 15 km terénem....akorát vím, že asi špatě držím tělo a asi jem i ten paťák, no ale lepší něco než vůbec nic:)))letos se chci trochu zrychlit..tak zkusím určitý úseky keltskýho území v Pekle a na Krkance (kde mě nikdo nevidí) uběhnout rychleji....prostě běh je nádhernej, osvobozující, dostupnej všem..funkční prádlo taky moc neřeším...a pak ta vyčištěná hlava.....tak já jen chtěla napsat, že je to sport právě dostupný vytíženým maminám:))))Já bych ve fitku šťastná nebyla:)))))Taky už vím, že u nás v lese vzduch fakt chutná::))

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v neděle, únor 09 2014, 09:10 AM · #
    Jani, super, líbí se mi, jak to i bez babiček zvládáš, zkrátka Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Bezva, jen tak dááál!
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:14 AM · #
    jo...ten běh v těhotenství...no žádný výzkumy jsem nikdy nedělala...ale není nad procházky, ty nejsou riskantní, a když taková mamča dá třikrát týdně tůru od rána do večera a nachodí kilometry..kondice bude slušná:))))nejlíp, když ještě potáhne v kočáru starší přírůstek a třeba i nějakej ten bivak na přespání v přírodě po obídku pro děti, mám to za sebou a je to makačka:))))
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:12 AM · #
    Ahoj Vando,
    s tím návratem maminek k běhu je to opravdu složitý, ale myslím, že pokud někdo chce, vždycky si čas najde...viz longruňácké mamin,y co si dokáží udělat čas i bez babiček..tohle mi imponuje víc než nějaký vrcholový atlet, já jsem obě těhotenství prožila v klidu, ale chodila jsem na celodenní tůry..a bylo to fajn...i ta strava zatraceně pomůže, po dětech jsem měla pár kilo navíc a doktor mi zakázal běhat..ale udělala jsem si vyšetření metabolismu, řekli mi, co jíst a tak, a běhala jsem mohla doma ..tak třikrát týdně...přes zimu..zátěž do mírnýho zapocení, aby se rozhýbala lymfa..ta je zatraceně důležitá a lidi o ní nevěděj.., postupně jsem kilča shazovala a dneska už mám rok, co jsem mohla začít běhat u nás v lese, nejsem atlet a nikdy nebudu, ale uběhnu 15 km terénem....akorát vím, že asi špatě držím tělo a asi jem i ten paťák, no ale lepší něco než vůbec nic:)))letos se chci trochu zrychlit..tak zkusím určitý úseky keltskýho území v Pekle a na Krkance (kde mě nikdo nevidí) uběhnout rychleji....prostě běh je nádhernej, osvobozující, dostupnej všem..funkční prádlo taky moc neřeším...a pak ta vyčištěná hlava.....tak já jen chtěla napsat, že je to sport právě dostupný vytíženým maminám:))))Já bych ve fitku šťastná nebyla:)))))Taky už vím, že u nás v lese vzduch fakt chutná::))

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Oštítkováno: Maminky Těhotenství
Počet zobrazení: 1618
0

Je mi 31 let, jsem matkou 3 dětí (5 let, téměř 3 roky a 9 měsíců) a manželkou muže, který se před třemi lety zamiloval do běhání, triatlonů, maratonů, ironmanů a extrémních běhů. Čím více je doma dětí, tím delší jsou jeho tréninky…
Není se co divit, že pár měsíců po porodu jsem byla fyzicky i psychicky vyčerpaná, vzteklá, protivná, unavená a bez kondice, a navíc pořád stejně tlustá. (Z váhy nabrané v těhotenství mi ubylo pouze 5 kg v porodnici a pak už nic.) Přitom jsem se každý den musela dívat na čím dál vyčítavější pohledy naší fenky, na kterou už čas prostě nezbýval.
A pak mi můj muž říká: „A nechceš si jít zaběhat?“ Já?! To snad nemyslí ani vážně? Nikdy jsem nesportovala. Neumím to! Je to moc náročné! Nezvládla bych to! Ne, běhat NE!
Další měsíc uplynul. Něco ale dělat musím! Jinak se z těch dětí asi zblázním. Ale co? Kolo nemám, posilovna mě nebaví, zumba ani volejbal mi časově nevyhovují a nic jiného tady není. A někam dojíždět je zase časově náročné. Kdo by mi tak dlouho hlídal? Docházím k názoru, že běh je jediná vhodná alternativa pohybu. Můžu jít tehdy, kdy mi to vyhovuje, nemusím nikam dojíždět a nic platit, nadýchám se čerstvého vzduchu a navíc se konečně dočká i Bela. Může běhat se mnou. Jenže, jak na to? Přece nejde jít ven a jen tak začít utíkat?
Při čtení časopisu Run (předplatné jsem darovala manželovi k narozeninám) náhodou objevuji odpověď Miloše Škorpila na otázku čtenáře, který se ptá jak během zlepšit kondici. V těch třech větách jeho odpovědi je všechno, co potřebuji do začátku vědět. Jdu do toho! Teď anebo nikdy!

Počet zobrazení: 2288

Mezi svátky bývá spousta různých menších závodů. I tady u nás. Nikdy mě nenapadlo, že bych se nějakého mohla zúčastnit.
Proč taky? Nemám žádné ambice.
Nepotřebuji si s nikým měřit síly. Můj muž je ale opak. Je to vyloženě soutěživý typ. Prý, ať s ním jedeme na Silvestrovský běh na 10 km. Je tam závod i pro děti, tak ať mají radost, že taky závodí. Dobře, proč ne? Nejmenšího dáme babičce, ať si ho taky chvilku užije, naložíme do auta druhou babičku a vyrážíme na výlet. Je nádherně. Těsně kolem nuly, sluníčko svítí, modrá obloha bez mráčku. Jdeme na prezentaci, a zatímco jsem s malou na záchodě, tak nás manžel přihlašuje všechny.
I mě, přestože nechci.
Co teď? No, asi budu muset běžet taky. To bude trapas! Budu úplně poslední. No, nevadí. Alespoň to budu mít jako delší trénink. 10 km. Doufám, že to uběhnu. Jo, to asi jo. Ale za jak dlouho? Nemám tušení. Bylo by ale fantastické, kdybych to zvládla do hodiny. To se mi asi nepodaří. Uvidíme.

Oštítkováno: Vaše příspěvky Závody
Počet zobrazení: 1267

Běžecké kočárky a vozíky se už staly samozřejmou výbavou všech žen, které se ani po narození dítěte nechtějí vzdát pravidelného běhání. Co ale dělat v případě, že se narodí dvojčata nebo máte dvě děti brzy za sebou? I tady existuje řešení v podobě tandemového vozíku. Osobně jsem měla možnost otestovat tandem Kozlík od firmy Benecykl.
Vzít děti na trénink s sebou je pro mnoho žen jediná možnosti, jak se věnovat pravidelném běhání. Nemusíte neustále ukecávat hlídací babičky (pokud jsou) ani partnera, který přijde z práce utahaný jak kotě. Vaše pravidelné běhání nemusí být ale ztracené, ani když máte dvojčata nebo dvě děti brzy po sobě. I když je to v tomto případě přece jen malinko složitější.

Oštítkováno: Děti Maminky
Počet zobrazení: 1374

Ne, není řeč o nedávných volbách. Ty už totiž hůře dopadnout nemohly. GRRR! Ale přibývá okamžiků, kdy už snad tělo konečně přestává stávkovat. Aspoň se mi to zdá, než zjistím, že to zase někde drhne.

Tak třeba váha. Pořád ne a ne dolů, drží se tak na úrovni nějakého sedmého měsíce, potvora jedna. A tempo tím pádem taky. Je rozdíl s sebou vláčet nejakých šest, sedm kilo navíc - nebo ne. Zima ukládá špeky a ty lákadla co zbyly z obžerství konce roku taky nic moc. Navíc děti občas něco nedojedí, no, přece to nevyhodím. DOOOOST!

WEG MIT DEM SPECK! Německy neumím, ale tomuhle rozumím. S nápisem na triku několika běžců z Drážďanského maratónu jsem se ztotožnila. Do konce února moje váha bude začínat pětkou! Jediné, co mně potěšilo, je aspoň o trochu více svalové hmoty a lepší poměr svaly-voda-tuk. Dobrý začátek. Přece s sebou nebudu tahat toho michelína, co zpomaluje tempo a hyzdí tělo. Nikdy jsem TO na sobě neměla a taky si nenechám zničit klouby. Do léta chci svých 55 kilo. NAPOŘÁD!

Takže si na talíř raději nedávám, počkám až co zbyde po dětech a teprve pak se podle situace přiměřeně doplním. Více piju. Není to ovšem vždy lehké na to nezapomínat. Hlavně když nevím, kam dřív skočit. Jeden řve, druhý se pokadí, třetí něco rozlije a noťas s rozdělanou prací už mi poněkolikáté usnul, když se mnou nic nebylo.

Někdy zvládnu i dvoufáz, běh i posilovnu. Děsně pomalý běh, jen málokdy se mi daří zrychlit. Hraju si s technikou a hledám efektivní krok. Přibývá chvil, kdy se zase začínám cítit jako běžkyně. Jistě, ale taky pomalu.

Oštítkováno: Těhotenství
Počet zobrazení: 1025
0
Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Š jako ŠPEK. Za své sprinterské éry jsem chodila do posilky běžně. Byla jsem tak akorát,zdravě vyrýslá - a zvládala váhy přiměřeně svému sportu. Zrcadlová stěna je neúprosná i přesto, že se halím do černých svršků. I když mrňous opustil mou tělesnou schránku relativně nedávno, se i s šesti kily navíc do své velikosti S jakž takž nasoukám. Ale jen do doby, než udělám prvních pár pohybů. Co TOHLE proboha je? Tady boule, tady taky, pod gumou, nad gumou - na tohle tedy vážně nejsem zvyklá. Bleee, to musí pryč, ale jak...říkám si a chytám první depku...

O - ODHODLÁNÍ. Super. Mám to kousek, nejsou tu takoví ti prosypaní „steroidi”, co hekají pod 150 kily železa. Jsou tu se mnou nejvýše dva lidé a na cviky jsem taky nezapomněla. Ale moje tělo nějak zapomnělo. Bylo mi jasné, že nezvednu ty váhy jako ve svém sprinterském období. A není to ani cílem. Ale že zvednu v předkopávačce sotva 15kilo a v zakopávačce s bidou pět, mně nenapadlo ani ve snu. Není třeba polykat tuny, ale aspoň srovnat tělo, optimálně k běhu a malinko ho zase vyrýsnout.

K - KROK SPRÁVNÝM SMĚREM. Už máme dodětičkováno a tudíž žádné drastické hormonální bouře mně v dohledné době nečekají. "Už jsi to přece jednou dokázala!" podpořil mně náš taťka, když jsem si zase povzdechla, že jsem na své někdejší váze ze svého tlustého období, z doby než jsem začala běhat. Byla to velmi příjemná podpora. Ale s vědomím toho, že je můj metabolismus o něco pomalejší než tenkrát, to nebude snadný úkol. Tělo taky tenkrát nebylo zvyklé běhat vůbec, teď běhám vcelku pravidelně- takže touto cestou to taky tak rychlé nebude. Jediné co zbývá, koukat kde, co a kolik zdlábnu.
Držte mi palce!

 

 -----------------------------------------------------------------------------------

Kemp se zaměřením na zlepšení techniky a rozvoj kondice na běžkách  15.- 17.2. 2013

Počet zobrazení: 865
0

Když už se zdá, že se odrazím ode dna a najdu nějaký záchytný bod, vždycky do toho něco přijde. Chci se pustit do úseků, těším se alespoň občas na běhání s Honzovou skupinkou, kam občas zavítám na stránky a mrknu na tréninkový plán...šestistovky by byly fajn, hned v pondělí si je tady někde na kousku rovné cesty dám.

Jenže-tu přišel sníh, tu obleva, tu kikslo hlídání. A tak chtěj nechtěj zase vyrážím s obrovitým tandemem, nebo pak večer, když ukecám taťku. Samozřejmě, že v tu chvíli to není o tom, co bych chtěla a potřebovala běhat, ale musím být ráda, že vůbec mohu vyrazit. Jen s bídou udělám nejakých 40km za týden. A kvalita chybí úplně.

Oštítkováno: Můj běh Začínáme běhat
Počet zobrazení: 1017
0
Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Dalibor je na světě skoro dva měsíce. A já se jen horko těžko snažím nalézt jakous takous kondici. Moc mi to tedy nejde. Navíc se mi ještě připletly do cesty vánoce-svátky klidu, pohody,návštěv v obou směrech a taky obžerství.

Zkrátka, tělo vůbec nejeví ochotu ke spolupráci. Probouzí se ztuhlé, rozlámané, nevyspalé...několikrát za noc. Ou, ou, ou. Stále ještě obtěžkané dvěma třetinami váhy, co jsem s Daliborem nabrala. S jeho sourozenci to šlo dolů takřka hned. Ou, ou, ou.

Oštítkováno: Maminky Začínáme běhat
Počet zobrazení: 1011
0
Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Já a nebýt na kunratické? Jen vlastní pohřeb by mně omlouval. Dvacet let sbírám starty a měla jsem našlápnuto k tomu,abych se tu bez jediné vynechávky stala nejmladší veteránkou.

Kdysi se mnou "běželi" Matěj i Lada a byla jsem pevně rozhodnutá nechybět ani napotřetí, i kdybych snad měla cestou porodit. Asi už ale víte, že si to Dalibor načasoval večer před startem. S tím se mnoho dělat nedalo. Ach jo.

Oštítkováno: Maminky Můj běh
Počet zobrazení: 1025
0
Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Kunratickou si určitě proběhnu! Se vším všudy, včetně potoka. Zbývalo najít, kdy.
Počasí tomu dlouho přálo a také moje tělo se vcelku uspokojivě zresetovalo natolik, že by to už neměl být problém. Ať také čas za něco stojí-přeji si, aby to mohlo být co nejpozději, ale dokud je slušné také to počasí.

A právě to se mělo brzy změnit. Už Struhařov, týden po velmi příjemných Senohrabech, byl pod sněhem a v dalších dnech se mělo výrazně ochladit. Vyhmátla jsem snad poslední den, kdy to bylo možné, svěřila obě menší děti babičce a vyrazila na okruh. Dnes má svátek Mikuláš, a já se jdu rozklusat. Všude je bílo, důvěrně známá cesta se dá už jen tušit. Vypadá to úplně jinak- a není to jen tím, že tu chybí to mraveniště kolem, nevlají barevné fáborky, nepotkávám známé tváře(některé z nich jen jednou za rok a právě tady), není slyšet hlasu moderátora.

"Šatnu" na uložení věcí a přezutí do treter si dělám na našem obvyklém místě. Relativní výhodou je, že tu nestepují davy před toi-toikami a dá se jít prakticky kdekoli. To je ale asi tak všechno. Číslo na triko a jde se. Jen čip na nohu mi chybí. Od kterého z těch stromů se vlastně startuje? A kudy přes tu vodu? Ještě si to raději obhlédnu. Bez těch špagátů okolo trati je to také jiné, nepomohou už ani vyšlapané cesty ostatními závodnicemi. Nejsou jen pod sněhem, ale taky pod listím. Je asi nadlouho poslední den, kdy se ještě zabodnou hřeby treter. Pak bude pod nulou i přes den. Tady obvykle stojí ten dvojstup, čekající na startovní count-down.

Oštítkováno: Můj běh
Počet zobrazení: 913
0

Začalo to obědem, kde bylo trochu víc cibule-pokud tedy nepočítám špunťovy cvičné starty v posledních týdnech. Nadnášeli jsme se celkem slušně. Do toho to nějak začlo, kdy přesně nevím. Připadala jsem si natlakovaná jak papiňák a hledala jsem všelijaké způsoby jak si ulevit. A občas i něco prodýchat. Že by už? Vzal to rychle a nechybělo moc, aby se nám narodil na záchodě.

A to jsem ještě před půl hodinou, možná ani ne,přemýšlela, zda už mám zavolat porodní asistentku. Zdálo se jí,že můj hlas zatím příliš "porodně" nevypadá. Ale přijela, stačili jsme se jen přemístit na trochu kultivovanější místo - a jen tak tak, že ho chytla.
Prostě sprinter. Měl se hned k světu. A zároveň byl klidný, neplakal, a hned brzy otevřel oči. Zdravý, krásný, skoro tři a půl kila. Největší z našich špunťat.

Ten si to tedy vybral. Škoda,že se kunratická neběžela v sobotu. Ještě bychom to dali. Na můj očekávaný dvacátý start mně tedy nepustil, a to i když se narodil doma a já druhý den cítila tolik energie, že bych tu procházku v délce třeba dvacet minut dala! Jenže jsme ho byli zkontrolovat u pánů doktorů a tak si tentokrát zaběhli jen kluci. Achjo. Ale hlavně, že se narodil v pohodě a zdravý. Ještě mám sice šanci stát se nejmladší veteránkou, ale až za rok. Tak si dám aspoň Senohraby, a českobrodskou desítku. Ať mám aspoň jednu letos pod padesát. A už se těším,jak vyrazím s tandemem.

Teď si ale dám opravdu pár dní oddych. I teď už na mně padá těžká únava a tak se ráda natáhnu. Se všemi třemi to bude ještě hodně zajímavé...

Oštítkováno: Těhotenství
Počet zobrazení: 1083
0

Mnozí z vás nedočkavě vyhlíží zprávu, případně fotku nejmladšího Longruňáčka. Ne, nejsem z něj natolik v jednom kole, že bych ji snad zapomněla pověsit na titulku. Malý běžec se totiž ještě stále nenarodil.

Přežili jsme vcelku trenérský kurs, ale ani ve snu by mne ještě týden před kunratickou nenapadlo, že vcelku ještě budeme. Pravda, viz minulý díl, padala data od konce září do poloviny listopadu, což mi nevadilo, leč přece jen jsem doufala a u třetího bych i čekala, že to bude sprinter jako byla Lada a trochu ulije start. A zatím ještě chrupe v blocích, i když už si občas zkouší start nanečisto...

Oštítkováno: Těhotenství
Počet zobrazení: 961
0

Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Tak špunťa už se klidně může narodit, kočárek už bychom měli...

petiprstaky
Další workshop Vibram fivefingers v neděli dopoledne 21.10.ve Hvězdě! Přijďte si otestovat pětiprsťáčky!


Testujeme maximálně minimalistické pětiprsťáky SEYA, ultralehké, pripomínající druhou kůži!

Oštítkováno: Děti Maminky Pětiprsťáky
Počet zobrazení: 1531

Náš dlouhý běh ve dvou:
Finišují taky práce na domě, který musí být obyvatelný dřív, než se špunťa narodí. Vyměňuji botky za malířský váleček, obskakuji dětičky, které se rozhodly trochu marodit, mastím v deadlajně příspěvky do Runu, po zahradě se hemží dělníci a hromadí kusy palubek a střechy. Zítra přijede hlídací babička, snad trochu odpočinu pasivně i aktivně. Ještě je trochu času, představa že bych nějaké dva nebo tři týdny (a vlastně ještě o něco déle) vůbec neběhala, mi nejde pod nos. Potřebuju to. Nutně.

Počet zobrazení: 943
0

Náš dlouhý běh ve dvou:
Intenzivně myslím(e) na to, že na trenérský kurs do Brna musíme odjet ještě vcelku. Otevírá se jednou za několik let a navíc, "rozpadnout se" do té doby by bylo ještě opravdu brzy. Hlásím se na Velkou Kunratickou, kde nesmím chybět, i kdybych to měla jen jít. Srdeční záležitost. Zkouším to na obě tratě. Když si dá mimi na čas, dá se ta delší chlapská prodat vždycky.

N

Počet zobrazení: 878
0

Náš dlouhý běh ve dvou:
Přichází bod zlomu, kdy se asi blížíme k cílové rovince. Podobný pocit jako kdysi s Ladou. Tělo i špunťa nyní dovolí jen zcela volný, pomalý, meditativní klus v připosedlém stylu. Jediné, co ještě dáme, je pár záběrů na kameru pro ukázku změny stylu, než to nepůjde vůbec. Snad se tedy povedly.

 

Počet zobrazení: 916
0

Náš dlouhý běh ve dvou:
Teprve ve středu je to lepší a valíme s kamarády, Kamilou a Honzou, do Jevan. Měkké cesty téměř po rovině mi dělají moc dobře, jen škoda, že to sem mám tak daleko. Dáváme si 11km. Je mi dobře, ale zároveň cítím, že to byl asi poslední společný běh přes deset. V dalších dnech zpomaluji a tento týden končím na 26km.

 

Počet zobrazení: 956
0

Náš dlouhý běh ve dvou:
Z neděle na pondělí skoro nespím. Zub doslova řve tak, že asi hlavou rozmlátím zeď. Poprvé opravdu nemám na běhání ani pomyšlení a jen sotva dojedu na poradnu k porodní asistentce a zpátky. Ruším všechny schůzky, na druhý den domlouvám zubaře a cítím se pod psa. Vážně stopka?

N

Počet zobrazení: 910
0
Klasicky vzato, kdy se má miminko narodit. Spočítané podle prvního dne posledních měsíčků. Jenže já si takovéhle věci zásadně nepamatuji a aplikace tabulkovitých věcí v praxi u mně stejně moc nefunguje. Navíc málokdy se počítá s kratším či naopak delším cyklem, což také spousta bab má, často nabouraným různě dlouhým obdobím konzumace umělých hormonů z dob, kdy množení se ještě nebylo v plánu. Nemluvě o různých posunech o pár dní, pokud jsme jely třeba na dovolenou.

Náš(e) špunťa je překvapením, které o sobě nedalo dlouho vědět a v kombinaci s mojí pamětí na výše zmíněné věci opravdovou záhadou. Ovládá se tvářit naprosto nenápadně a rozdílně, což zmátlo jak moji mateřskou intuici, kdy jsem konečně začala něco tušit, tak i našeho doktora s ultrazvukem, když jsme se k němu konečně dostali (a pro mne široko daleko opravdu nejlepšího v oboru). Někdo může namítnout, že není nic jednoduššího než si udělat test, ale takovéhle věci, já příroďák, zkrátka nedělám. Však se vše dozvím stejně.

Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem si myslela, že pokud jsme dva, tak zhruba tři měsíce(jako s oběma dětmi předtím) a z černobílé obrazovky se smálo něco, co se tvářilo o měsíc starší. A stejně tak za měsíc. A ještě za další měsíc. Ovšem koncem srpna to vše vypadalo stejně jako koncem července, leč zdravě(to je důležité především), jen menší a týdny jsme začali počítat jinak. Zároveň s doktorem máme ještě porodní asistentku. Bez černobílých obrázků, se zkušenýma rukama a stejně jako s Ladou tedy dva zdroje informací, které o sobě navzájem vědí a spolupracují. Ta byla ve svých odhadech vždy kousek zpět, později naopak lehce vpřed. Její odhad je také o něco bližší tomu, co cítím intuitivně i po těle. Je tu navíc i další zkušenost s tím, že druhé a další dítě v tak krátkém odstupu za sebou zprvu rychleji vyroste, protože má snáze kam a pak se to trochu srovná, nebo prostě naroste mega panděro a z něj se vykulí mega macek. U nás připadá v úvahu spíše první možnost. S tím tabulky taky nepracují. Ale čísla taky něco říkají, nezavrhuji je úplně. Jen jsem vlastně zažila překvapení dvakrát - poprvé, že je špunťa o tolik starší a v jakých zhruba týdnech spolu půjdeme některé plánované závody, a podruhé že je vlastně mladší a tak jsem v době sbírání pohodových kilometrů(v jednom týdnu i 100) v Kyjovském údolí týdny určitě nezačínala trojkou, jak jsem tehdy myslela i psala, ale ještě dvojkou. Na vlně toho, že "jsme" starší, jsem si možná dávala přece jen o trochu větší pozor, co se tréninku a závodění týče, zvláště když jsme spolu šli na extralize steepla, v květnu maratón a v červencovém hicu pětku a desítku. Zároveň jsem se cítila na domnělé stadium opravdu hodně dobře. Když se to koncem srpna trochu změnilo, a už se mi běhalo střídavě jak na houpačce (jeden den skvěle a druhý jen tak tak s deseti pitstopy a pocitem vlka z Červené Karkulky nacpaného kamením), nemohla jsem si nepoložit otázku jak dlouho to celé ještě potrvá. Přes všechny příjemné momenty spojené s očekáváním miminka, si přece jen připadám už trochu unavená a počítala jsem spíše s dřívějšími variantami, a najednou se s tou zátěží potáhnu ještě podstatně déle (promiň špunťo, ale když už někdy nevím jak si lehnout...)

Vznikal tak postupný obraz, rozmezí několika týdnů, kdy se může špunťa narodit, které se mělo postupně snižovat. Ale ono se v průběhu ještě zvětšilo.
Pro někoho možná situace na nervy, mně ale naprosto vyhovovala. Proč se stresovat nějakým konkrétním datem a pak počítat každý den přes(jako kdysi s Matýskem, který si dal čtyři dny načas) nebo naopak (jako s Ladou, která by podle tabulek byla naopak příliš mladá, přesně na hranici 38 týdnů...narodila se sice drobnější a drobná také je, ale byla úplně zralá, nehledě na to, že to mohlo být třeba jen 10 a ne 14 dní, o které si na svět pospíšila).

Takže když nyní padala data od konce září do poloviny listopadu, přičemž někam míří moje intuice a tělesné pocity, někam poznatky naší porodní báby a našeho doktora v kombinaci s tím, že my naštěstí tvoříme dětičky drobnější, jsem relativně v klidu a jediné co mně z něj malinko dostává, je dostat se mezi trenérský kurs v polovině října, který se otvírá jednou za několik let - a start, nejlépe opět dvojstart, na Velké kunratické druhou listopadovou neděli. Tedy ideálně, na první z akcí být nejlépe ještě vcelku, na druhou už ve dvou zvlášť dostatečně dlouho. Dvacátý start si se svým nejlepším poměrem věk/počet startů v ženách, bez jediné vynechávky na cestě k tomu být nejmladší veteránkou VK, rozhodně nedám ujít. Na rozdíl od našich prababiček, které prostě každý den vyrazily na to stejné pole a jednoho dne prostě porodily (a vrátily se hned zpátky)...to my tak jednoduché nemáme. Alespoň tehdy, pokud se na své osobní, pracovní i rodinné záležitosti nechceme vykašlat.

Snad jen zpět k začátku...často kladenou otázku "kdy máš termín?" jsem
Vždycky nesnášela. Nevím, proč by všichni ostatní měli řešit naše nejintimnější tajemství s miminkem. Co je pro většinu lidí veskrze praktická záležitost, je pro mně zásah do soukromí a do věcí, do nichž se snad vyjma opravdu výjimečných případů ze zdravotních důvodů, zasahovat ani nemá. Co je potom zbytečně stresovaných maminek, a zbytečně vyvolaných porodů se všemi riziky a zákroky, které musejí nutně přijít, když se do přirozeného procesu zasáhne a matka či dítě ještě nebyli připraveni. Kdybychom se neupínali k nějakému datu, na nějž ve skutečnosti případnou jen jednotky procent porodů, ubylo by stresu, uměle vyvolaných či naopak pozdržených porodů a s tím například i císařských řezů. Jistě, i přenášení nebo naopak předčasný porod mají svá rizika a ne malá, ta se v dnešní době ale dají poznat a odlišit od těch z nás, které se jen trochu lišíme od zažitého průměru. Nějak jsme se od přírody odklonili, což taky není dobře.

Takže kdy že tedy máme termín? Až se špunťa narodí...

Počet zobrazení: 1194
0

Odpružené, nebo minimalistické botky? S každým dítětem to bylo jinak, prošla jsem jakousi proměnou. Zatímco s Matějem jsem vzala nejodpruženější botu, která na trhu byla(a v posledních pár týdnech běh vyměnila za svižnou chůzi), s Ladou jakýsi kompromis (v té době jsem testovala jedny boty s přibližnĕ průměrným odpružením) a do třetice jsem přemýšlela, zda vydržím v oblíbených FiveFingers a nebo mne poslední týdny a měsíce naženou zpět do bot...a jak to dopadlo, si v dohledné době budete moci přečíst podrobněji...

Počet zobrazení: 809
0