Z nulové kondice za čtyři měsíce na stupně vítězů (1) - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se

Z nulové kondice za čtyři měsíce na stupně vítězů (1)

Posláno od v kategorie Aktivní mateřství
  • Velikost písma: Větší Menší
  • Počet zobrazení: 2352
  • Přihlášení k odběru novinek
  • Tisk

Je mi 31 let, jsem matkou 3 dětí (5 let, téměř 3 roky a 9 měsíců) a manželkou muže, který se před třemi lety zamiloval do běhání, triatlonů, maratonů, ironmanů a extrémních běhů. Čím více je doma dětí, tím delší jsou jeho tréninky…
Není se co divit, že pár měsíců po porodu jsem byla fyzicky i psychicky vyčerpaná, vzteklá, protivná, unavená a bez kondice, a navíc pořád stejně tlustá. (Z váhy nabrané v těhotenství mi ubylo pouze 5 kg v porodnici a pak už nic.) Přitom jsem se každý den musela dívat na čím dál vyčítavější pohledy naší fenky, na kterou už čas prostě nezbýval.
A pak mi můj muž říká: „A nechceš si jít zaběhat?“ Já?! To snad nemyslí ani vážně? Nikdy jsem nesportovala. Neumím to! Je to moc náročné! Nezvládla bych to! Ne, běhat NE!
Další měsíc uplynul. Něco ale dělat musím! Jinak se z těch dětí asi zblázním. Ale co? Kolo nemám, posilovna mě nebaví, zumba ani volejbal mi časově nevyhovují a nic jiného tady není. A někam dojíždět je zase časově náročné. Kdo by mi tak dlouho hlídal? Docházím k názoru, že běh je jediná vhodná alternativa pohybu. Můžu jít tehdy, kdy mi to vyhovuje, nemusím nikam dojíždět a nic platit, nadýchám se čerstvého vzduchu a navíc se konečně dočká i Bela. Může běhat se mnou. Jenže, jak na to? Přece nejde jít ven a jen tak začít utíkat?
Při čtení časopisu Run (předplatné jsem darovala manželovi k narozeninám) náhodou objevuji odpověď Miloše Škorpila na otázku čtenáře, který se ptá jak během zlepšit kondici. V těch třech větách jeho odpovědi je všechno, co potřebuji do začátku vědět. Jdu do toho! Teď anebo nikdy!


Je nádherné odpoledne v polovině srpna. Malý spí, můžu jít. Beru psa a vyrážím. Hlavně, aby mě nikdo ze sousedů neviděl! 2 minuty chůze, 2 minuty pomalý běh. Za 30 minut jsem zpět. Sice mě nic nebolí, ale jsem rudá jak rak, teče za mě jak z vola. To asi nebude to pravé pro mě… Ale potom sprcha a fantastický pocit, že jsem skutečně začala. Tak chodím 3x týdně tehdy, kdy se to mi i mému muži (který hlídá) hodí.
Po čase to Belu přestává bavit. Když zjistí, že jdeme na trénink do pole a ne do lesa, tak se otočí a jde sama domů.
Asi za dva a půl měsíce už se konečně dostávám na hodinu souvislého běhu. Fantazie. Dokázala jsem to! Jenže potom několik dnů prší. Do lesa se nedá, do pole už vůbec ne, musím jít na asfaltku. Chyba! Ozvala se achilovka a 3 týdny jsem doma. Dalším zklamáním je moje váha, která se za celou dobu běhání ani nepohnula. To přece není možné?! Určitě dělám někde chybu! Mám poslat dotaz panu Škorpilovi? Ne, to ne, co by si o mě pomyslel? Musím ještě počkat, třeba se to projeví až později.
Znovu začínám běhat. Opatrně. Část asfaltka, část měkký povrch. Překvapuje mě, že na kondici jsem ztratila míň, než jsem předpokládala. Po 14 dnech trénování jsem zpět na hodině běhu. Nemám sporttester, tak si na mapě na nettu alespoň zhruba měřím vzdálenost, kterou uběhnu za hodinu. Vychází mi něco málo přes 8 km. Ale opět zrada. Střevní chřipka. Další týden bez tréninku. Vzteklá, že nemůžu nasbírat svou dávku endorfinů, které už nutně potřebuji pro přežití na mateřské. Potom opět běhám, ale není to ono. Blíží se Vánoce, musím řešit jiné věci a stává se, že jdu běhat jen 2x týdně. Já se snad přes tu hodinu nedostanu! Na Štědrý den ráno si jdu zaběhat na cyklostezku. Rozesmává mě dívat se na projíždějící auta a vidět na tvářích řidičů udivený pohled a kroucení hlavou. Je mi báječně…Zuzana Odstrčilíková

Pokračování příště.

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v sobota, leden 25 2014, 07:38 PM · #
    Těšíme se na další:)
  • Napsal(a) Zuzka Janglová v sobota, leden 19 2013, 10:23 PM · #
    Přidávám se, článek se krásně čte, hned bych vyrazila ven, kdyby nebylo k půlnoci :). Piš, piš, ať nesedíme doma na zadku, ale pobíháme pěkně po venku ;).
  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v pátek, leden 18 2013, 06:10 PM · #
    Zuzko, zdravím - skvělý článek, který by mohl zvednout ze židle další mámy a nejen je, zkrátka všechny, co se ještě donedávna považovali za neběžce:)
    Navíc je pěkně napsaný, takže budeme rádi, když napíšeš další, a přejeme lehký krok a hodné děti.
    Článkům a dotazům dveře otevřené:)

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat