Kindersurprise - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se
Odebírat novinky pomocí RSS Články označené Kindersurprise

Posláno od v kategorie Tipy pro vaše závody
Baby on board na startu Homolecké míle

Homolecká míle je srdeční záležitostí. Závod lékařů a příchozích známých má příjemnou atmosféru a jeden čas jsem v něm držela i traťový rekord. Není proto divu, že právě na něj padla volba jako na poslední "předporodní" start, v meditativním tempu. Vše bylo ještě trochu jinak-ne, neporodila jsem...ale dorazila s obrovským zpožděním, kdy jsem potkala na trati již poslední zbytky závodního pole a rychlonožkové již přešlapovali v cíli.

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Počet zobrazení: 1202
Klasicky vzato, kdy se má miminko narodit. Spočítané podle prvního dne posledních měsíčků. Jenže já si takovéhle věci zásadně nepamatuji a aplikace tabulkovitých věcí v praxi u mně stejně moc nefunguje. Navíc málokdy se počítá s kratším či naopak delším cyklem, což také spousta bab má, často nabouraným různě dlouhým obdobím konzumace umělých hormonů z dob, kdy množení se ještě nebylo v plánu. Nemluvě o různých posunech o pár dní, pokud jsme jely třeba na dovolenou.

Náš(e) špunťa je překvapením, které o sobě nedalo dlouho vědět a v kombinaci s mojí pamětí na výše zmíněné věci opravdovou záhadou. Ovládá se tvářit naprosto nenápadně a rozdílně, což zmátlo jak moji mateřskou intuici, kdy jsem konečně začala něco tušit, tak i našeho doktora s ultrazvukem, když jsme se k němu konečně dostali (a pro mne široko daleko opravdu nejlepšího v oboru). Někdo může namítnout, že není nic jednoduššího než si udělat test, ale takovéhle věci, já příroďák, zkrátka nedělám. Však se vše dozvím stejně.

Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem si myslela, že pokud jsme dva, tak zhruba tři měsíce(jako s oběma dětmi předtím) a z černobílé obrazovky se smálo něco, co se tvářilo o měsíc starší. A stejně tak za měsíc. A ještě za další měsíc. Ovšem koncem srpna to vše vypadalo stejně jako koncem července, leč zdravě(to je důležité především), jen menší a týdny jsme začali počítat jinak. Zároveň s doktorem máme ještě porodní asistentku. Bez černobílých obrázků, se zkušenýma rukama a stejně jako s Ladou tedy dva zdroje informací, které o sobě navzájem vědí a spolupracují. Ta byla ve svých odhadech vždy kousek zpět, později naopak lehce vpřed. Její odhad je také o něco bližší tomu, co cítím intuitivně i po těle. Je tu navíc i další zkušenost s tím, že druhé a další dítě v tak krátkém odstupu za sebou zprvu rychleji vyroste, protože má snáze kam a pak se to trochu srovná, nebo prostě naroste mega panděro a z něj se vykulí mega macek. U nás připadá v úvahu spíše první možnost. S tím tabulky taky nepracují. Ale čísla taky něco říkají, nezavrhuji je úplně. Jen jsem vlastně zažila překvapení dvakrát - poprvé, že je špunťa o tolik starší a v jakých zhruba týdnech spolu půjdeme některé plánované závody, a podruhé že je vlastně mladší a tak jsem v době sbírání pohodových kilometrů(v jednom týdnu i 100) v Kyjovském údolí týdny určitě nezačínala trojkou, jak jsem tehdy myslela i psala, ale ještě dvojkou. Na vlně toho, že "jsme" starší, jsem si možná dávala přece jen o trochu větší pozor, co se tréninku a závodění týče, zvláště když jsme spolu šli na extralize steepla, v květnu maratón a v červencovém hicu pětku a desítku. Zároveň jsem se cítila na domnělé stadium opravdu hodně dobře. Když se to koncem srpna trochu změnilo, a už se mi běhalo střídavě jak na houpačce (jeden den skvěle a druhý jen tak tak s deseti pitstopy a pocitem vlka z Červené Karkulky nacpaného kamením), nemohla jsem si nepoložit otázku jak dlouho to celé ještě potrvá. Přes všechny příjemné momenty spojené s očekáváním miminka, si přece jen připadám už trochu unavená a počítala jsem spíše s dřívějšími variantami, a najednou se s tou zátěží potáhnu ještě podstatně déle (promiň špunťo, ale když už někdy nevím jak si lehnout...)

Vznikal tak postupný obraz, rozmezí několika týdnů, kdy se může špunťa narodit, které se mělo postupně snižovat. Ale ono se v průběhu ještě zvětšilo.
Pro někoho možná situace na nervy, mně ale naprosto vyhovovala. Proč se stresovat nějakým konkrétním datem a pak počítat každý den přes(jako kdysi s Matýskem, který si dal čtyři dny načas) nebo naopak (jako s Ladou, která by podle tabulek byla naopak příliš mladá, přesně na hranici 38 týdnů...narodila se sice drobnější a drobná také je, ale byla úplně zralá, nehledě na to, že to mohlo být třeba jen 10 a ne 14 dní, o které si na svět pospíšila).

Takže když nyní padala data od konce září do poloviny listopadu, přičemž někam míří moje intuice a tělesné pocity, někam poznatky naší porodní báby a našeho doktora v kombinaci s tím, že my naštěstí tvoříme dětičky drobnější, jsem relativně v klidu a jediné co mně z něj malinko dostává, je dostat se mezi trenérský kurs v polovině října, který se otvírá jednou za několik let - a start, nejlépe opět dvojstart, na Velké kunratické druhou listopadovou neděli. Tedy ideálně, na první z akcí být nejlépe ještě vcelku, na druhou už ve dvou zvlášť dostatečně dlouho. Dvacátý start si se svým nejlepším poměrem věk/počet startů v ženách, bez jediné vynechávky na cestě k tomu být nejmladší veteránkou VK, rozhodně nedám ujít. Na rozdíl od našich prababiček, které prostě každý den vyrazily na to stejné pole a jednoho dne prostě porodily (a vrátily se hned zpátky)...to my tak jednoduché nemáme. Alespoň tehdy, pokud se na své osobní, pracovní i rodinné záležitosti nechceme vykašlat.

Snad jen zpět k začátku...často kladenou otázku "kdy máš termín?" jsem
Vždycky nesnášela. Nevím, proč by všichni ostatní měli řešit naše nejintimnější tajemství s miminkem. Co je pro většinu lidí veskrze praktická záležitost, je pro mně zásah do soukromí a do věcí, do nichž se snad vyjma opravdu výjimečných případů ze zdravotních důvodů, zasahovat ani nemá. Co je potom zbytečně stresovaných maminek, a zbytečně vyvolaných porodů se všemi riziky a zákroky, které musejí nutně přijít, když se do přirozeného procesu zasáhne a matka či dítě ještě nebyli připraveni. Kdybychom se neupínali k nějakému datu, na nějž ve skutečnosti případnou jen jednotky procent porodů, ubylo by stresu, uměle vyvolaných či naopak pozdržených porodů a s tím například i císařských řezů. Jistě, i přenášení nebo naopak předčasný porod mají svá rizika a ne malá, ta se v dnešní době ale dají poznat a odlišit od těch z nás, které se jen trochu lišíme od zažitého průměru. Nějak jsme se od přírody odklonili, což taky není dobře.

Takže kdy že tedy máme termín? Až se špunťa narodí...

Počet zobrazení: 1239
0
Posláno od v kategorie Začínáme běhat


Kindersurprise na palubě:

boty s tlumením versus příroda. Konečně jsem se dostala k tomu přiblížit vám své zkušenosti s obutím, běháme-li dva. A i tady platí, s každým dítětem je to prostě jiné. Zatímco poprvé s Matějem jsem dala na doporučení (tehdy ze zahraničních webů, neb u nás vládla v tomto směru doba temna) a pořídila si tu nejvíce odtlumenou botu, která na trhu byla (a vyhovovalo mi to), nyní napotřetí je mi nejlépe v pětiprstech a vyhovuje mi to rovněž.

Dá se vlastně říci, že jsem prošla určitým vývojem od vysokého tlumení, přes "normální" botu někde mezi tím a minimalismem.

Počet zobrazení: 1299
0

kocarek a vandaKindersurprise na palubě

A taky že ano. Je ale 32 ve stínu. Tedy opatrně a pomalu. Dráha mně ještě teď opravdu láká. Za kolik mohu doběhnout? Půl hodiny? V lepším případě nejakých 26 až 27minut? V každém případě si na start beru namočené tričko a nikam se neženu. I tak je to docela rychlé, v tomto tempu jsem asi před třemi týdny šla na dráze pár dvoustovek a měla jsem s tím docela co dělat. Ale zatím mi to vyhovuje. Pomáhá mi také osvěžovačka.

Počet zobrazení: 1188
0

kocarek a vandaKindersurprise na palubě

Po lize jsem tedy ještě několik závodů absolvovala a ty menší nebo "maminovské" ještě dovedla vyhrát. Velkým vítězstvím je ale samozřejmě především to, že jsme zdraví a že prostě vůbec lze normálně vegetit, přičemž běhání a někdy i docela svižné zůstává zvláště s přibývajícími týdny třešničkou na dortu. Zato mimořádně sladkou a motivující.

Počet zobrazení: 1242
0

kocarek a vandaKindersurprise na palubě

Závodit se v těhotenství obecně nedoporučuje a shoda tu panuje nejen mezi těmi, co by nejraději zakázali jakýkoli sport, ale často i mezi těmi, které svůj sport neopustí ani s miminkem, na startovní čáru se ovšem nepostaví.

Důvodů je hned několik:

  1. Zkrátka nechtějí, mají zcela jiné myšlenky nebo obavy, aby miminku neublížily.
  2. Co je to za závod na půl plynu. Než to jen odklusat, raději nejdou vůbec.
  3. Je pro ně tak těžké udržet se na uzdě, že raději neriskují.
Počet zobrazení: 1416
0