Závody - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se
Odebírat novinky pomocí RSS Články označené Závody
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Máte v úmyslu pořádat lokální či větší běžecký turnaj? Chcete vítěze odměňovat nevšední trofejí v exkluzivním provedení, jenž neskončí schovaná někde na dně skříně, ale její majitel ji patřičně vystaví na správné místo, kde ji mohou návštěvníci obdivovat? Pokud jste odpověděli ano, doporučuji pořídit originální sportovní poháry, které nikomu nezevšední a přitom leckterému sportovnímu programu dodají náležitý glanc.

Poháry

Sportovní poháry patří k neobyčejným upomínkovým předmětům, které se vyrábí v několika unikátních provedeních. Povětšinou mají pevný kruhový či kvádrový podstavec. Ten je zhotoven z plastu, masivního dřeva nebo mramoru. Podstavec dle zvoleného již zmíněného materiálu vyniká zajímavou texturou, světlejší anebo tmavší barvou. Výjimkou nejsou ani žíhané barevné odstíny. Z jeho přední strany lze připevnit menší štítek, do kterého se zpravidla vypisuje efektivnější gravírovací technologií (přesný název akce, datum konání a místo umístnění). Na tomto místě se pochopitelně může upevnit nalepovací fólie se speciální ochranou vrstvičkou proti poškrábání.

Poháry

Sportovní poháry jsou vybaveny tvarovanou nožkou, která může být doplněna reprezentativním emblémem. Tento komponent má nápadné barevné propracování.

Poháry

Některé tyto upomínkové produkty dominují pohárem propracovaným do nejmenších detailů, jiné zase mají jednoduchou linii. Ale skoro všechny disponují postranními oušky se zdobnými ryteckými prvky.

Poháry

 

Obrázky použity z webu Poháry Bauer

Sportovní poháry se prodávají v mnoha barevných variacích, velikostech a cenových relacích. Navíc si je můžete pořídit samostatně, tak i v sadě. Některé levnější modely vás vyjdou na stokorunu, jiné luxusní kousky stojí přes tisícovku.

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Oštítkováno: ocenění Tipy Závody
Počet zobrazení: 2609
Posláno od v kategorie Tipy pro vaše závody

od Mojmíry Némethové

 

Na Rajecký polmaratón 2014 som sa pripravovala poctivo a nechýbalo mi nadšenie. V duchu som si hovorila, že zlepšenie osobného rekordu je otázkou ďalšieho a ďalšieho kilometra, ktoré boli zabehnuté v príprave. Okrem toho to malo byť na „domácej“ pôde. Môj tretí polmaratón sa konal na mieste, kde som polmaratón odbehla prvýkrát. Ideálne miesto, podmienky, príprava.

 

Aj napriek tomu som na 14. kilometri zastavila a šla „pešo“. Každý bežec vie, že takéto rozhodnutie sa nerobí ľahko, najmä nie na pretekoch. Kondične som na to mala. Nebolo ani také teplo. Je síce pravda, že viacerí nedobehli a niektorých brala sanitka, lebo boli dehydratovaní. No to nebol môj prípad, rovnako ani prepálené tempo. Jednoducho som sa zastavila, prestala chcieť. Vypla. Uprostred behu som stratila motiváciu. Prišiel bod, keď zmysel všetkého toho snaženia, odišiel. A nezáležalo na tom, že bežci, ktorí ma predbiehali, mali vždy nejakú vetu na povzbudenie (za čo im ale patrí vďaka, práve preto má Rajec takú úžasnú domácu atmosféru).

 

Dobehla som s časom, ktorý bol o pol hodinu horší ako moja predstava (na to, že som odkráčala viac ako 5 kilometrov nie zlé J ). Obvolala som známych a každému bohorovne tvrdila, že to nevadí, veď bolo teplo, nie vždy sa to podarí... To, že som sa vzdala, zostalo vo mne.

 

Už sú to presne tri mesiace. Prešla som fázou obviňovania, veď to bola zmarená polročná príprava. Následne fázou upokojovania sa. Veď zlyhávať je ľudské a podobné presviedčanie. Zistením bolo (nič svetaborné, no predsa), že som stratila kontakt sama so sebou. Moje sústredenie sa na zlepšenie a prekonanie rekordov, mi zabránilo vidieť celok. Cítiť celý organizmus, ktorý sa akoby kĺže po povrchu a v jednom rytme. Harmonicky vykonávať pohyb. A pritom byť celý čas v pokoji. Následkom straty zmyslu celého behania, bolo odkráčaných dlhých 5 kilometrov.

 

Výsledok v Rajci už nezmením. Bude mi ale pripomínať, prečo behám. Nehovorím, že sa nechcem a nebudem zlepšovať. Ale už sa o to nebudem pokúšať tak, aby som pri tom strácala samú seba. Mesiac po týchto pretekoch som si nezapisovala časy a vzdialenosti. A vďaka tomu sa mi podarilo znova nájsť beh pre beh samotný. Prichytila som sa, že sa pri ňom usmievam.

 

Mojmíra Némethová

Oštítkováno: Vaše příspěvky Závody
Počet zobrazení: 3760
0

Týden před ním jsem se vydal na svou první letošní delší bosou procházku, 30 kilometrů ze Senohrab přes hvězdárnu Ondřejov, Jevany do Českého Brodu. V ještě zimním čase tam přicházím už skoro za tmy. V neděli mě kamarádka Jitka ještě ukecala na závod kolem Vlkavy cestou necestou. Tam tedy byly asi na kilometru a půl hodně nepříjemné kamínky, jinak po cyklostezce. Závěr se mi běžel příjemně, po louce. Takže v pondělí jsem měl dost a půlmaratonu jsem se tak trochu obával. V průběhu týdne jsem se proběhl opravdu jen lehce a párkrát se prošel bosky jarní rosou. V pátek odpoledne mi to vyšlo a vyzvedl jsem si v Expu startovní číslo. Ještě jsem si udělal traťovku, nebo-li energetickou tyčinku, podle Michala a koupil si můj oblíbený Lažanský mošt, tentokrát červenou řepu s jablkem.

 

Vstávám v sobotu ráno a balím na závod. Chvíli před odchodem kouknu jako vždy do mobilu na zpoždění vlaků a ECčko s odjezdem v 9:18 má výjimečně 15 minut. Vybíhám tedy na rychlík, který jede včas, ale už v 8:59. Na nádraží dobíhám, když už mu skřípou brzdy. Jako vždy vyběhnu schody a rovnou hupsnu do posledního vozu. Cesta pohodově ubíhá. Dávám si Schwarzwaldskou šunku a zeleninu. No, ve výsledku jako vždy ještě spořádám většinu jídla z batohu :D Pak se snažím pomocí zrcadla na stěně připevnit si startovní číslo. Vlak za hoďku a kousek jízdy staví v Praze na hlavním nádraží. Variantu jet metrem na Muzeum, tam přestoupit a jet na Staroměstskou pro složitost rovnou zavrhuji. Raději se ty dva kiláky na start k Rudolfinu příjemně projdu pěšky.

 

Volám Lucce a scházím se s kamarády z Rungo.cz, Petr se s námi dělí o hroznový cukr. Jedna fotečka a jdu odložit věci do úschovy. Cestou vidím závodníky, jak se různě olepují, mažou a zavazují si tkaničky. Nastavují také hodinky a mobily. Já jako vždy přišel rovnou v běžeckém. To je u mě obyčejné bavlněné tričko, pohodlný a vzdušný kilt a bosé ťapky. Šetřím tedy čas i se zavazováním tkaniček a ještě že je čip na čísle a neumisťuje se na botu :D Sundavám lehkou bundu a po úvaze, že i mobil se na tu dálku pronese, odkládám i ten. Do kapsy dávám jen traťovku a doklady. Pak si stoupnu do fronty na WC a už je slyšet hlášení, že závod za 20 minut začíná. Přepadá mě trochu nervozita, zda stihnu vystát tu frontu do startu. Nakonec stojím ve frontě 15 minut a na poslední chvíli se řadím do koridoru. Po výstřelu a za zvuku Vltavy se startovní pole spíš rozchází, než rozbíhá. Ke startovní pásce to mám ještě 10 minut. Mezitím se fotím s Báječnými ženami v běhu, dvě mají také sukýnky :)

 

Po startu běžím nakonec s Luckou, zhruba 5 kiláků. Střídají se kostky, tramvajové pásy a asfalt. U asfaltu mezi kolejemi je znát, že po něm auta nejezdí, je trochu hrubší. Osvědčila se mi taktika ze zimního 17ti kilometrového kopcovitého běhu na Blaník, prvních 5 kiláků se prostě plazit. Mezitím naberu síly, chytnu masáží ťapek dech a pak přidávám. Ale i tak s Luckou kličkujeme mezi běžci a předbíháme :) Cestou když se trať vrací zpět z kolečka pod Nuselským mostem vidím na protější straně sběrný autobus, naštěstí naposledy :D Dobíhá mě další bosý běžec Renda Kujan, který startoval až vzadu a běžíme spolu. Na občerstovačkách máme výhodu, že kromě napití si osvěžujeme ťapky o rozlitou vodu z kelímků :D Dávám pozor na osvěžovací houbičky poházené na zemi, počkat jsou vlastně měkké. Dá se říct, že běžíme konverzačním tempem a po sedmém kilometru zrychlujeme. Rendovi volá TV, stíhá za běhu i telefonovat. Dobíháme vodiče na 2:10, chvíli kecáme a běžíme dál. Následuje krátké interview s ČT. Já jsem, jak snadno poznáte na záběrech, ten tajemný bosý muž v suknici :) Patricie z BŽB mi pak napsala: "Tebe jsme Tomáši nepředběhly, zahlédly jsme jen vlající sukni a byl jsi v trapu :D"

 

Jen nás zase předběhli vodiči na 2:10. Teď probíháme po Mánesově mostě, vlastně kousek od místa startu. A zase doháníme a poměrně svižně přebíháme vodiče na 2:10, tentokrát už naposledy. Na dvanáctém kilometru přišla dobrá hláška od běžců, které předbíháme, že se asi honíme a pereme se o boty, které měl Renda na batohu :D Obouvat si boty bylo ale v té chvíli naprosto zbytečné, naboso se běželo dobře. Cestou kolem Holešovické tržnice zvažuji, zda si něco nekoupit ve známém obchodě s elektronikou :D Po přeběhnutí Mánesova mostu mi ale trochu docházejí síly a Renda mi utíká v dáli. Občerstvuji se vodou a kouskem banánu, záložní traťovku z kapsy jsem nakonec nepoužil. Uf, sbírám sily, vždyť zbývají jen zhruba čtyři kilometry.

 

Občas zaslechnu, to je ten, co byl v TV u Krause, to potěší, i když nevím, jak mě asi mohli poznat :D Cestou, jak mi později řekla, ještě znova předbíhám Lucku. Plazím se tunelem, ale stále předbíhám. Běžím po malých kostičkách po nábřeží. Je to trochu vysilující, zkracuji krok, ale na druhou stranu to masíruje ťapky :) Na Čechově mostě zase začíná asfalt a já to při zahlédnutí cedule 20 km prostě rozbíhám. V půlce Mánesova mostu zahajuji rychlý sprint do cíle. Kam dobíhám radostně, jako vždy, neboť zoufale se doplazit do cíle snad ani neumím :D Neběžel jsem půlmaraton ani za hodinu, ani s vypětím sil za více než dvě a půl, ale vlastně skoro na pohodu a i díky Rendovi ho mám, jak řekla ségra, za fotogenických 2:02:36. Na to, že do loňského září jsem byl neběžec, je to myslím slušný výsledek :) V cíli mi bylo teplo, řekl bych, že po tak intenzivní masáži chodidel u mě zavládla tepelná pohoda, tak jsem si nevzal ani tu termofolii. Vyzvedávám věci, fotíme se s Luckou. Ani neřeším převlékání a v kiltu, který cestou pěkně větral, odcházím ke stánku, kde vyrývají čas na medaili. Byla tam slušná fronta a celé to trvalo skoro jako půlka závodu. Jinak byl půlmaraton zorganizován velmi pěkně. V neoficiální kategorii osukňovaných a bosých jsem dosáhl myslím předních příček :D

 

Mé bosé ťapky dopadly po závodě v pohodě. Žádné puchýře a další nová zranění, jen trochu zažraná špína, která se ale odmyla po úterním výběhu po dešti :D

 

Následovalo ještě posezení s kamarády v hospodě a cesta na vlak. Překvapilo mě, že jsem tam došel po svých a nožky nějak moc nebolely. Pohodlně se usazuji ve vlaku ČD s pravidelným odjezdem v 18:39 a objednávám si zákusek z jídelního vozu. Cesta rychle ubíhá, přijíždím včas domů. Už přemýšlím o maratonu, zda bych ho bosky zvládl :)

 

Další mé příběhy sledujte na: http://zahalkova-pro-radost.cz/category/bosobezec-tomas-zahalka/

 

Foto: www.Marathon-Photos.Com

Počet zobrazení: 62932
0

Pokud ještě stále nevíte, kdy a kde si dát svůj předmaratonský dlouhý běh, pak neváhejte a pojďte do toho s námi. Zde jsou poslední aktualizace a informace pro vás, stejně jako odpovědi na některé vámi kladené otázky:

Bude mi při dlouhém běhu někdo hlídat věci a občerstvení za tu stovku?
Na vše myslíme, a proto jsme na náš sobotní běh dohodli malou šatnu a sprchu v areálu tenisového klubu Sparta Praha, cca 150metrů od srazu. Super!
V pátek si budete moci nechat věci v našem červeném Longruním autě. Při pátečním tréninku se tolik nezapotíte, budeme si hodně povídat. Občerstvení také bude: banány, voda, ionty a rozinky, které pro vás přivezeme. Běh bude koučovaný, tedy služby trenéra v ceně, dozvíte se mnoho z toho, co by se vám na maratonu mohlo hodit.

Oštítkováno: Běžecký trénink Závody
Počet zobrazení: 1205
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Závody, na které se mohou těšit jak rychlíci, tak i začátečníci s celou rodinou se dobře rozjely v Hradci Králové. Pokud chcete být letos u toho, pospěšte si s přihláškami. Doposud relativně konzervativní krajské město doslova rozhýbal Roman Šinkovský, sám velký sportovec a účastník extrémních závodů u nás i ve světě. Zde jsou hradecké pozvánky a rozhovor s Romanem:

Oštítkováno: Kalendář Tipy Závody
Počet zobrazení: 1605
Posláno od v kategorie Začínáme běhat

Tak a hotovo, super! Právě jste doběhli do cíle svého prvního závodu, k němuž směřovalo celé vaše úsilí posledních dní, možná i měsíců. Obavy, které jste před startem možná měli, se nenaplnily. Kládu máte z krku a nejspíš se ohlížíte, co dál.

Počet zobrazení: 1425

Školení /nejen/ pro nové Longrun reprezentanty

Připravte se na pražský maraton i na kratší vzdálenosti spolu s námi. Poradíme vám, jak ho uběhnout se ctí, běžíte-li poprvé, nebo pokud jste jej již běželi a chcete si vylepšit čas.
Akce je vhodná i pro začátečníky a lehce pokročilé, kteří s námi mohou běžet jen část dlouhého běhu.
Abeceda, technika a kompenzační cvičení se pak hodí nejen jim, ale i zkušenějším borcům. Noví Longrun reprezentanti se tu pak mohou dovědět více o tom, jak vést výběhy se svou skupinou, pocvičit se v běžecké abecedě, naučit se pozorovat rozdíly v technice a mnoho dalšího, co obohatí jejich trénink.
Vřele doporučujeme!

Program: Pátek 11.4 v 18:00
Přivítání účastníků
Technika běhu: jak běhat efektivně a bez bolesti, jak se zrychlit a netrpět
Trocha teorie spojená s krátkým výběhem a nácvikem běžecké abecedy, zhodnocení vašeho běhu, ukázka rozcvičení a protažení
Příprava na závod, závodní taktika nejen na maraton. Jak se připravit, co na sebe a co do sebe před startem a v samotném závodě.

Sobota 12.4. v 9:30
Dlouhý běh ve Stromovce 30-35km (a kratší)
Nejdelší běh před maratonem - nebuďte na něj sami!
Rozdílná výkonnost ani cílová vzdálenost nevadí - budeme se na trati neustále potkávat a podle potřeby se můžete občerstvit. Nemusíte s sebou tahat gely a zásoby pití a při běhu se ještě mnohé dozvíte! Po doběhu oběd.
Odpoledne: Kompenzační cvičení s praktickými ukázkami
Efektivita tréninku - co vám ještě může pomoci
Prostor pro dotazy

Kdy a kde? 11.4-12.4. Stromovka, sraz u slepého ramene nedaleko tenisových kurtů Sparty a atletického stadionu Olympu Praha
Za kolik: 800,-Kč
Členové Klubu Longrun: 650,-Kč
Je možné zúčastnit se s námi i dlouhého běhu samostatně (100,-Kč).

Oštítkováno: Běžecký trénink Závody
Počet zobrazení: 1680
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

 

Zklidnění po doběhu a závěrečné protažení a tréninkové jednotky zaměřené na strečink a kompenzační cvičení je stajně důležité jako trénink sám. Když se na něj kašle, tak se to vymstí. Ne hned, ale za několik let...

Počet zobrazení: 1347
0

 

Zklidnění po doběhu a závěrečné protažení a tréninkové jednotky zaměřené na strečink a kompenzační cvičení je stajně důležité jako trénink sám. Když se na něj kašle, tak se to vymstí. Ne hned, ale za několik let...

Počet zobrazení: 1273
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Po pár bosých pokusech jsem vyrazil z Horní Malé Úpy na Sněžku, zatím v botách, ale už v mém vlastním modelu kiltu. Bosky jsem šel jen kousek v lese a kus po rozpáleném asfaltu. Zbytek cesty v botách. Postupně se mi ale cestou odřely nožky z bot. Od Luční boudy by bylo fakt lepší jít do Špindlu bosky. Jen kdyby nebyly ťapky tak odřené. Tak začalo mé první bosé léto.

Opravdu mě z bolestí kyčlí a někdy i kotníků přestalo bavit stále kupovat jiné boty v naději, že to bude lepší. Před mnoha lety, cestou z rozhledny Ruprechtický špičák mě chytnul kotník, ale sundat boty mě v tu dobu nenapadlo a nějak jsem to dobelhal na nádraží. Dále jsem zjistil, že skoro v jakýchkoliv botách se dá chodit jen nepřirozeně přes patu. V turistických botách je v létě navíc vedro a stačí projít mokrou trávou a je v nich i vlhko.

Bosky je to naopak příjemné projít se mokrou trávou. Myslím, že se mi zlepšila i termoregulace, tak nějak zmizela i rýmička a při běhu se mi lépe dýchá. Tak že když se dá jít v kiltu naostro, tak se dá vyrazit i naboso. Jednou na konci výletu na Hazmburk jsme v dešti skončili v hospodě a kamarád Petr prohlásil "Je mě z tebe úplná zima :)".

Při prvních bosých výletech mi ale ségra ze začátku říkala, že chodím pomalu. To když jsme šli ze Semil podél řeky do Tanvaldu. Dnes po stejném povrchu na kterém jsou sem tam kamínky i běhám. Začal jsem tím, že jsem si boty sundal jen na příjemném měkkém povrchu a postupně se dopracoval k celým výletům naboso. Sice byly ze začátku cítit svaly, které jsem ani nevěděl že mám, ale jinak to byl bosky fajn pocit. Subjektivně mi přijde, že se tím zpevní i břišní svaly a asi i díky stravě už nemám takovou tu pneumatiku v pase :)

Druhý rok jsem už vyrazil bosky na pochod Olbramovice - Prčice 33 km. Ještě cestou ve vlaku pršelo. Pak už ale bylo celkem pěkně. Výhodou bylo, že se střídaly různé povrchy, asfalt, lesní cesty, bahno, štěrku bylo minimum. Po průchodu bahnem jsem tedy nemusel čistit kalhoty a boty :D Na zhruba 20 kilometru mě přepadl hlad a spořádal jsem většinu jídla, které jsem měl v batohu. Dobré byly cestou hlášky ostatních, třeba mám kamínek v botě. A náplasti na puchýře nabízené v cíli jsem nevyužil, nebylo na co. Asi byly určené pro botaře :D

Vyrážím po druhé na Sněžku, tentokrát z Pece a bosky. Asfalt Obřím dolem příjemně ubíhá. Od kapličky se razantně mění stoupání. Někteří v botách říkali, že jim to klouže. Mě ty kameny kolem vodárny ale přišly v pohodě. Prudší cesta na vrchol byla v rekonstrukci, tak jsem šel po velkých dlažebních kostkách, vrchol bosky úspěšně zdolán. Cestou po žluté dolů to bylo kousek trochou horší. Ostré kmeny na štorc, ale i to jsem zvládl bez úhony. Občas se lidé cestou divili, že nemám odřená chodidla do krve a jeden kluk prohlásil "Pán je asi borec". Kousek před právě stavěnou novou budovou lanovky na Růžové hoře za sebou slyším "Jé, ta paní jde bosá". Zajímavé je, že to řekne vždy nějaká žena, která je v kalhotách :D Poměr sukní u mužů a žen byl na Sněžce díky mě ale velmi vyrovnaný, neboť většina turistů zatím preferuje kalhoty, nebo kraťasy. Pak stačilo seběhnout lesem do Pece na poslední autobus. Tak že můj závěr je, že je pohodovější zdolat bosky Sněžku, než v pohorkách Říp. Vyzkoušeno mám oboje.

Při bosé chůzi se mi nedělají puchýře, jen když jdu déle po asfaltu nad 20 km, tak se trochu ošoupe kůže a druhý den je trochu citlivější a je znát každý kamínek. Jinak kromě štěrku v pohodě. Jednou měli houbaři dotaz: "A nepíchá to?" V takovém lese mi to už na jehličí připadá jak v pokojíčku. Jednou když jsem seděl uťapkaný po bosé procházce v Kutné Hoře na lavičce, šli kolem nějací studenti. Jedna slečna šla jen v silonkách s lodičkama v ruce a ptala se zda jsem si taky zul lodičky :D

Občas jsem se bosky i trochu proběhl, tak 3-5 km a také na vlak, protože vyrážím většinou pozdě :D Jednou v hospodě mi kamarádi řekli, dej si s námi Běchovice, je to nejstarší silniční závod na 10 km. Byl to můj první závod, zařadil jsem se radši na konec startovního pole a bez bot vyrazil. Myslím, že díky dlouhým výletům jsem získal celkem vytrvalost. Tak vyběhnout závěrečný obávaný kopec nebylo zas až tak těžké. Sem tam jsem i někoho předběhl a v cíli mě překvapil čas pod hodinu, 56:46.

Mezi tím jsem vyrazil s kamarády v říjnu na přechod Jeseníků. Pro jistotu jsem si vzal sebou boty, spíš takové zimní pohorky. Kamarád se ale iniciativně nabídl, že mi je vezme do svého velkého batohu. Zůstali tam celé tři dny a 42 kilometrů. Neboť ti v botách mě často hecují, ty boty si neber, tady to dáš a podobně.

Běžel jsem ještě Sild kros, závod na 10 km v Krčském lese. To ale nebylo počasí nic moc, půlku závodu pršelo. Čas jsem měl slabší 1:07:37. Můj třetí závod byl běh 17. listopadu v Praze v oboře Hvězda na 9 km, tři okruhy terénem. Povrch se mi líbil a dosáhl jsem slušného času 46:00. Občas se proběhnu sám, nebo s kamarády. Jinak neřeším funkční oblečení, prostě vyběhnu.

V lednu bylo chvílemi teplé počasí. Tak jsem se nakonec rozhodl, že si dám závod s názvem Zimní běh na Blaník, který je dlouhý 17 km s převýšením 500 metrů. Běží se z Vlašimi, kde bylo ráno kolem nuly, při závodě bylo zhruba 5 stupňů na nulou. Tady se ukázalo, že podobně rychlé závodníky, kteří běželi v botách do kopce v lese bosky předběhnu. Ale z kopce od rozhledny byli zase rychlejší oni. Cestou zpátky se trať vlnila po asfaltu. Do kopečků jsem kamaráda Michala doháněl, z kopečků se mi trochu vzdaloval, ale nakonec jsem doběhl jen 5 vteřin radostně za ním. S časem 1:56:20 jsem byl spokojený, neboť to byl zatím můj nejdelší a nejkopcovitější závod.

Mám i pár zkušeností bosého běhu na sněhu. Nejvíc jsem uběhl 5 kilometrů v Šárce. Překvapivě mi až taková zima na ťapky při běhu nebyla. Na konci už ano, tak jsem byl rád, že jsem se zahřál u kamarádky na její narozeninové oslavě.

Dříve jsem v botách neuběhl ani 300 metrů v kuse a tak jsem rád, že jsem se díky bosým ťapkám stal běžcem :)

Další mé příběhy sledujte na: http://zahalkova-pro-radost.cz/category/bosobezec-tomas-zahalka/

Foto: Marek Petrovič

Počet zobrazení: 126955

Až se jaro zeptá, jak jste trénovali v zimě, budete zcel určitě dobře připraveni s našimi tipy:

1. Nová běžecká sezóna začíná právě nyní, i když jsou závody až na jaře. Právě teď začíná první přípravné období, kdy je třeba položit základy-a doplnit zásoby obecné vytrvalosti. Volně přeloženo z atletičtiny do lidštiny to znamená naběhat co nejvíce kilometrů ve volném tempu.

2. Kdy je vlastně ten začátek? Různě. Například s Honzou a Kerteamem jsme podzimní přípravu již začali, jinde je ještě říjen ve znamení přechodného období, tj.odpočinku po minulé sezóně. Pokud ještě touto dobou absolvujete např.maraton, potřebujete se z něj zregenerovat a start přípravy se posune do listopadu. Několik let jsem obvykle směrovala k maratonu ve Stromovce nebo v Drážďanech, a přípravu pak začínala s Velkou Kunratickou. Pokud trénujete sami s tendencí k lenošení, stanovte si pevné datum, kdy s přípravou začnete. Neodkládejte ho.

3. Pokud jste flink na tréninkový deník, zaveďte si jej právě nyní - a pravidelně a pravdivě do něj přispívejte. Jeho klady oceníte teprve tehdy, když si jej vedete nějakou dobu.

4. Pokud právě začínáte běhat, nejspíše se vás uvedená doporučení tolik týkat nebudou. Běhejte či choďte podle zásad pro začátečníky, tedy především pro vybudování kondice - ať je podzim, nebo jaro. Tréninkový deník ale není ani pro vás špatným nápadem. Může být zcela jednoduchý.

5. A co tempa? Máte za sebou několik závodů a nejspíš se chcete ještě zrychlit. Nadcházející období není primárně určeno pro trénink rychlosti, nicméně jednou či dvakrát týdně, např.pokud vybíháte pětkrát v týdnu, věnujte stupňovanému běhu nebo fartleku střídavým nebo svižnějším tempem, zařaďte kopce, ať máte sílu. Dlouhé pomalé kilometry ale musí převažovat a tvořit dobrých osmdesát procent tréninku, u maratónce až 95.

5. Pravidelně posilujte a věnujte se kompenzačním cvičením. Je ideální si i tyto aktivity naplánovat a neodkládat je „až bude čas”. Stanovte si například dva dny pro posilování, kompenzační cvičení zařaďte do rozcvičení, (a)nebo na dny volna.

6. Posilujte imunitu. Otužujte se, dopujte se vitamíny, když na vás něco leze, tak si odpočiňte a zabojujte proti tomu na všech frontách. Tip: kolostrum, aloe vera, cistus incanus, aljašské borůvky...ale třeba i klasika v podobě česneku a zázvoru. Ani sebelepší trénink vám nepomůže, když polovinu přípravy promarodíte. Nemocem proto raději předcházejte.

7. A teď už jen to správné oblečení a obutí a brzy na běhanou!
TIP NAKONEC-NECHTE SI SESTAVIT LONGRUN TRÉNINKOVÝ PLÁN PRO VÁŠ LEPŠÍ BĚH. NAPIŠTE NÁM!

Oštítkováno: Kalendář Závody
Počet zobrazení: 1245

Kam se vypravit 13.října? Přece do Hradce, na 1.ročník Hradeckého půlmaratonu, který nás oslovil hned z několika důvodů. Především ale proto, že pokud jsme si chtěli vylepšit čas na 21,1km z jara, prakticky nezbylo než vycestovat ven, třeba do Drážďan. Rovný, rychlý půlmaratón, který by nebyl v kopcích a nebo v němž se nemusíte proplétat hustým davem běžců a zároveň neběžíte sami, tu na podzim chyběl. Přihlásit se můžete samozřejmě již nyní. Více o závodě již s Romanem Šinkovským, jeho ředitelem:

Start a cíl Hradeckého půlmaratonu bude umístěn ve velmi atraktivní části historického centra, na Malém náměstí. Trasa povede
městskou zástavbou, ale i jedinečnou přírodou městských lesů.. Navíc v jednom velkém okruhu, což u velkých půlmaratonů nebývá zvykem. V úvodu poběží závodníci i po ochozu hradecké sportovní ikony - "fotbalových lízátek". Rozhodli jsme se zdarma zpřístupnit závod hendikepovaným sportovcům, ať již handbikerům nebo slepým sportovcům a tím ukázat, že Hradec Králové je bezbariérovým městem, a že je vstřícný k integraci minoritní populace. Jedinečný bude závod určitě také závěrečným mírným stoupáním do cíle, které závodníky připraví i o poslední zbytky sil.

Pro první ročník jsme si vytyčili hranici minimálně 300 závodníků, ovšem dlouhodobější cíle jsou smělejší. Rádi bychom během několika příštích ročníků atakovali hranici tisícovky. Kdo si netroufne na celou vzdálenost, může sestavit čtyřčlennou štafetu a prožít půlmaraton v týmovém duchu. Vlastní kategorii mají také firmy. Nedílnou součástí akce bude i bohatý doprovodný program pro celou rodinu. Pro nejmenší jsou připraveny INTERSPORT sportovní hrátky pro děti, pro starší děti adrenalinové aktivity, pro dospělé testování holí na nordic walking a nordic running, pro všechny potom ukázka sportů hendikepovaných, capoeira, cheerleaders nebo aerobic show.

Více na www.sportvisio.cz (od 1.9. budou prodávána poslední volná startovní čísla)

 

Oštítkováno: Závody
Počet zobrazení: 1298
0
Posláno od v kategorie Závodili jsme

Do třetice všeho nejtěžšího. Na poslední ze Zátopkovych závodů hlásí meteorologové nejprve 33, později 37 stupňů. Bude to tedy doslova pekelný maratón.

A taky byl. Kroužili jsme 28 koleček po Štruncových sadech okolo fotbalového stadiónu a záviděli těm, co startovali na kratších tratích, i když ti měli asi taky pořádně dost. Mezi náhodnými kolemjdoucími a relaxujícími se našli dobří fanoušci. Náročné to bylo i pro obsluhu občerstvovací stanice, kde horké slunce do nápojů zatraceně píchalo. Děkuji také všem, co mi střídavě hlídali malého Dalibora a trochu většího Matěje. Kluci měli svatou trpělivost.

Ze začátku bylo stínu pramálo, na sluníčku 50 stupňů, hlídám tedy sporttestter a i při hodně pomalém tempu to na mně hází hrozná čísla. Víc už to zpomalit nejde, ale jak jsem poznala později, vždycky je kam zpomalovat. Na půlce jsem za 1.55, snad by to mohlo ještě být pod čtyři. Ale chyba lávky. Pomalu, ale jistě zpomaluju. Je tu sice dost lidí, které předbíhám o několik kol, ale čím dále tím méně často. Z původních osmi a půl minuty na kolo se dostávám na 9, 10, 11
...a dokonce i 13minut. Někde na 36.kilometru mně definitivně dorazil pověstný muž s kladivem. Dosud mi pomáhala studená voda, teď mi začínalo být zima. Bylo mi fyzicky špatně, i když mi tep spadl na 130 a nebyla jsem vůbec zadýchaná. Nohy nešly odlepit od země a zvedal se mi kufr. Dokonce i některé dušičky,které jsem předběhla o několik kol, mi opět unikaly-mělo to ale i své vzájemné výhody, navzájem jsme se podpořili, krátce popovídali. Prošla jsem takto snad dva kilometry, a ani Dalibor, nošený několika obětavými páry rukou, mi nedokázal nahodit tempo. Snad poslední dvě kola se dala opět běžet. Bohužel jsem během té krize přišla o nadějné prvenství v seriálu (bylo mi to v té chvíli úplně jedno) a byl to můj druhý nejhorší maratónský čas.
Čekala mně noční cesta až na sever Čech. Připadala jsem si jako vysypaný papír ze skartovačky a málem jsem spadla z bedny při přebírání cen.

Přesto si to celé ráda za rok zopáknu. Jen doufám, že napřesrok nebudou tolik přikládat pod kotle. Ten den jsme byli vítězové všichni, co jsme se dostali do cíle:)

Oštítkováno: Závody
Počet zobrazení: 1013
0
Posláno od v kategorie Tipy pro vaše závody

Zatopkův zlatý týden, série závodů na počest tohoto našeho slavného olympionika, probíhají nyní již pošesté. Tratě na 10 km, 5 km a maratonu startují přesně ve dnech a v časech, v nichž Emil v roce 1952 zvítězil v Helsinkách.

Další, v pořadí druhý závod na 5 km byl opět vydařený, 12 a půl kola na stadionu přece jen nebyla taková porce jako minulá desítka s pětadvaceti kolečky, ale teplo a sluníčko dalo i tak zabrat.
Příšlo i víc závodníků a o to jsou úspěchy naší ninivýpravy cenější.
Před závodem mě pobavila  hláška Mugulety Serbessy : "mě je horko, to by mě zajímalo jak může být vám?" Krátce a stručně - taky horko.
Při běhu byly k dispozici houbičky s vodou i pití - všemi hojně vyuzívané (na takto krátkých závodech vcelku vyjímečná věc). A každý kdo dokončil (všichni) dostal památeční medaili.
Otestoval jsem nové boty a v kategorii jsem skončil třetí (asi dobrá koupě) a tím i postavení na bedně, stejně jako skoro všichni v naší ninivýpravě. A už se těším na poslední ze závodů Zátopkova zlatého týdne, na půlmaraton, protože si v tomto počasí na celý netroufám, ale jsou v Longrun i tací kteří si troufají a tak jsem zvědav jak dopadneme.
V sobotu bude vyhlášení výsledků nejen toho posledního nejdelšího běhu, ale i za celý seriál. Tak už se těším. Na to horko i na závod.

Jo a zde si můžete prohlédnou fotky z tohoto druhého závodu a zde z toho prvního

Oštítkováno: Závody
Počet zobrazení: 967
0
Posláno od v kategorie Závodili jsme

Zatopkuv zlatý týden, sérii závodů na počest tohoto našeho slavného olympionika, probíhají nyní již pošesté. Tratě na 10, 5 a 42kilometrů startují přesně ve dnech a v časech, v nichž Emil kdysi zvítězil v Helsinkách. K tomu lze běžet i na kratších tratích nebo ve štafetách, pokud by třeba maratón na vás byl moc dlouhý.

Stromovku, jinak asi záruku většího počtu závodníků, vyplavila velká voda, a tak se seriál vrátil do Plzně. Dojíždění a velmi teplé počasí srazilo účast, vzdali to i předem přihlášení, ale kdo přijel, opravdu nelitoval. Závod to byl moc pěkný. Na ty další tedy určitě stojí za to přijet, i když sluníčko časy trochu zpomalilo.

Snad v každém kole jsem musela na sebe i do sebe něco nalít, rozpálená dráha neposkytla ani kousek stínu. U občerstvení mi rovněž "fandil"náš Dalibor, který už by asi nejraději sám běžel. Hodně pomohl také trenér Honza na dvoustovce, za což moc děkuji. Díky také paní Martě za hlídání Dalibora a také samozřejmě Vlastovi Šroubkovi za pěkně organizovaný závod a skvělé ceny. Na další závody naše červená Longruní Toyotka opět přijede. Pozor, pokud se chystáte, nepopleťte si plzeňské stadióny. Je jich tu více a několik závodníků bloudilo. Držte se na Skvrňany, u konečné tramvaje č.2.

Longruňáci se taky neztratili, dobře běželi oba Milanové, jeden náš reprezentant a druhý jeho tréninkový svěřenec, kterému můžeme pogratulovat k jeho první desítce pod 40minut.

Já jsem chtěla pod 43, to se mi ale nepovedlo, i když první polovina vypadala nadějně. Následující čtyři kilometry jsem se nevyhla únavě a zpomalení, pochlapila jsem se až v posledním kilometru. Kde jsou časy, kdy jsem byla na prvním i posledním za 3.50? Poslední za 4.09 ale byl nejrychlejší, moje kyjovské soustředění přece jen nějaké stopy zanechalo a také po návštěvě CASRI vím, že nejsem daleko od zlepšení, když to jednou klapne. I tak je to letos nejrychlejší desítka a jsem za ni určitě ráda. Mezičasy-4.12-4.17-4.20-4.17-4.18-4.25-4.23-4.26-4.22-4.09

Oštítkováno: Závody
Počet zobrazení: 1007
0
Posláno od v kategorie Z našich akcí

Další ročník Maminycupu, tentokrát na kladenském Sletišti je za námi! Užily jsme si jej my mámy skvěle, naše děti jakbysmet, počasí přálo - co si přát víc?

Poprvé si zazávodili i nejmenší kojenci, lezoucí batolata ve svém MIMI RUNu. K vidění byly skvělé výkony ve všech sportech a hlavně pohoda, soutěžilo se po celý den. Kdo nezávodil, zkusil si fitness programy nebo cvičení s kočárky Strollering. Na vlastní nohy jsem si prošla atletickým čtyřbojem a krosem, do toho se postarala o MIMI RUN. O dětičky se postaraly chůvy z kladenské Medvídkovy školičky a kdo chtěl, měl tu pro ty své babičku nebo tatínka. Děti závodily na odrážedlech, a odpoledne tu měly atletický trénink.

Oštítkováno: Děti Můj běh Závody
Počet zobrazení: 1095
0

Mamina nepatří k plotně,ale na trať. Běhám za Longrun,přidej se!

A dle vašeho přání a fantazie rovněž i jiné hlášky nebo osobní kréda, která chcete. Běžeckých klubů a spolků přibývá, všichni chtějí být pochopitelně vidět - a triček máte doma z nejrůznějších závodů také mraky. S tím naším se ale nejen neztratíte, ale navíc-dá se v něm opravdu běhat, a velikost si taky sami vyberete! NAŠE TRIKA ZKRÁTKA URČITĚ BUDETE CHTÍT!

Až někomu v závodech ukážete záda-nebo se budete alespoň protahovat či vyklusávat, všichni uvidí, s kým mají tu čest...na triku můžete mít i své jméno. V davu vás nikdo nepřehlédne a ještě vám budou fandit i lidé, se kterými jste se nikdy neviděli. A možná se nechají inspirovat...

Jak tričko získat? Napište si o něj a staňte se naším Fandou, Maminou, nebo dokonce Reprezentantem. Funkční tričko můžete také vyhrát v některé z našich soutěží a nebo jej získat nyní v létě zcela zdarma jako bonus k permanentce na 8 individuálních tréninků nebo tréninkovému plánu na 3 a nebo 6 měsíců. Pozor! Jen prvních pět, tak si pospěšte!!! Maminky mohou ušetřit ještě více: s tréninkovým plánem na 3 měsíce, což dříve odpovídalo členství GOLD, získávají v rámci MAMINA balíčku za ještě příznivější cenu. Nyní se můžete dostat do formy ještě snadněji!

Je také možné si nechat potisknout i své triko či bundu, pokud nám je pošlete. Bude celé vaše a také trochu ušetříte. K dostání jsou dále trička dětská od miminkovského věku nebo další věcičky, třeba samolepky na auto. Příjemnou záležitostí jsou i "Jamajky", velmi žensky působící trička, vyráběná v Evropě:) s oblíbeným V výstřihem a mnohem větším výběrem barev. Jsou sice bavlněná, ale velmi lehká, a běhat v nich lze dobře také-vyzkoušeno a spokojenost veliká...
triko 2
Za kolik:
Funkční triko s potiskem: 499 Kč
Triko Jamaica s potiskem: 399 Kč
Dětská trička: 249- 299 Kč
MAMINA balíček-tréninkplán 3měs.+triko: 1500 Kč
Samolepka na auto: dle velikosti
Potisk vlastního oblečení: dle velikosti

Dobírka: 71 Kč
Platba předem+poštovné dle vel. cca 40 Kč

Oštítkováno: Tipy Začínáme běhat Závody
Počet zobrazení: 1246
0
Posláno od v kategorie Závodili jsme
...a co mi nejvíce pomáhalo přežít

Desítka na závěr je pro někoho skvělou příležitostí dohonit ještě nějaké body, pro jiného utrpení, které se musí nějak doklusat. Pro mně to byla naděje, že se posunu do první pětky celkového pořadí. Chybělo mi k tomu asi sto bodů. Na ještě lepší pozici bych musela udělat osobák, což je v současné chvíli utopie. Ale 700 bodů by se zvládnout dalo.

Jsou čtyři běhy, tentokrát se začíná od pomalejších, a chrti na závěr. Jsem s několika rychlejšíma holkama v předposledním. Počasí je optimální, bez větru a bez deště, jen tělo, mnohokrát vyrušené dětmi ze spánku už má jaksi dost. No nevím. Vybíhám velmi zvolna, později držím kolo v průměru 1.45. Pomáhá mi celá rodina. Matěj v cílové rovince svým "Ma-mi! Ma-mi!" a taťka na dvoustovce hlášením mezičasů, podáváním pití a informací jak si v závodě stojím. Poslední kolo se mi podařilo hodně zrychlit, po krizi ani památky. Čas 43.26 stačí na 713 bodů a do první pětky a mezi holky o generaci mladší jsem se tímto dostala. Začínám si zase věřit, že bych se mohla dostat tam, kde jsem ještě celkem nedávno byla. Aspoň pod 42, a trochu stáhnout i ostatní časy.

Byla tu skvělá atmosféra a fajn lidé. Navzájem jsme si pomáhali, fandili a taky počítali body, které jsme potřebovali na toho a toho. Ke konci jsme se s mnohými znali jmény. Co mi dále pomohlo přežít?
Oštítkováno: Můj běh Závody
Počet zobrazení: 1087
0
Posláno od v kategorie Závodili jsme

Nic pro bábovky

...blíží se očistec. Máme přes polovinu za sebou,ale zdaleka ne objemově. Tratě se prodlužují, únava je znát a počasí se pokazilo. Neprší, ale ta zima bude zvláště pro děti a hlídajícího tatínka nepříjemná. Nabízím jim, jestli nechtějí zůstat aspoň část dne v penziónu, ale vyrazili jsme statečně všichni.

Papírová prognóza-dvoukilo asi 30,5-to by šlo, pokud si tedy neublížím... pětka asi 20.40-to teď asi nedám, a kilometr 3:27-to je v současné době science fiction. Nervosvalová koordinace bude asi vlivem únavy v kelu. V hlavě bliká červené světýlko, že bych svému stárnoucímu tělu mohla ublížit, zvláště v zimě. Ale jdu do toho z-dravě. Na výběhu ze zatáčky mně ale zatahá ve svalů, ouvej...šunky už byly ztuhlé, zvolním na několik kroků,ztratím asi třicet bodů, ale doběhnu aspoň ve zdraví za 31,2. Tady byly tedy větší šance. Končím v péči maséra.

S blížící se pětkou se mi stahuje kufr. Nasdílíme pár zkušeností s jednou maminkou-běžkyní z Rakouska. Ji malá nespala den předtím, nám zas malej na dnešek. Obdivuju 86-letého Jirku Soukupa. Jiný je už pod kytkami nebo sotva leze, on to tady všechno odběhá. Nastal čas pochlapit se. Jdu kilometr na 4.10. Je to 4.08, 4.09, 4.12, 4.18... Matýsek fandí i do mikrofonu, Ma-mi! Ma-mi se ozývá i na ovále od jiných běžců. Snažím se odlepit nohy od země a poslední kilometr stlačím aspoň na 4.05, poslední dvoustovka za 43. Jsem v cíli za 20.51. Za normálních okolností tam bývám o minutu i více rychleji, ale jsem spokojena. Následky ranní dvoustovky jsou chvílemi cítit, navštívím maséra ještě jednou. Vezmu s sebou Ladu a ta mi tam usnula.

Kilometr. Shodli jsme se s Honzou, že 3.27 je teď opravdu sci-fi a že budu ráda za cokoliv pod 3.40. Snad za 3.35. Zase vyrazím zezadu, asi to ani líp neumím, a kromě toho nechci dorazit tu haksnu. Zrychlit můžu vždycky. To se taky daří a jsem v cíli za 3.28,7. Cítím se skvěle. Honza s Miladou mi tady ale zítra budou chybět. Jedou na Pražský maratón, kde mají další početnou skupinu svěřenců. Po třech dnech jsem 6. V kategorii sice první, ale když jsme jen tři, dávám si alespoň pro sebe další laťku-proniknout mezi ty dvacítky co nejvýše.

Oštítkováno: Můj běh Závody
Počet zobrazení: 1075
0
Posláno od v kategorie Závodili jsme

Přítuhuje...

Druhý den je zpočátku ještě v pohodě. Lze to přirovnat k zápolení na lize, pokud jděte více disciplín. Nebo taky k soustředění, kde jdete dvoufáz. Večer po dvou dnech toho asi budeme mít všichni plné zuby. Ještě aby vydrželo počasí, má pršet a taky zmrzlíci vyhrožují svou návštěvou, což by tady v podhůří Krkonoš bylo asi dost drsný.

Na další dny jsme sesazení do rozběhů na základě včerejších výkonů. Vyjde z toho jakási predikce na konkrétní disciplínu. Podle toho bych měla jít stovku za 14,54, trojku za 11.56 a půlku za 2.41. Zhruba to odpovídá. Stovka mi vyšla dobře. Po dlouhých letech zase sprinterské rozcvičení...a hup do bloků, jako zamlada. Start mi vždycky šel, nohy se rozjely jak před dvaceti lety a bylo z toho 14,79. V celkovém pořadí jsem se díky tomu dále nepropadla.

Na trojku je dusno, honí se mraky, v Praze od rána leje a je otázkou času, kdy to přijde sem. Ale pod dvanáct to být musí. To by byla krize, kdyby ne. Běhala jsem minimálně o půl minuty lépe a před dvěma týdny jsem poprvé nedala Coopera na 3 kilometry. Achjo. Jdu aspoň na těch dvanáct, lehce rychleji. Únava se projevuje, jazyk se lepí na patro a po vzájemném předbíhání mi definitivně ujela holčina, které je prý patnáct. Propadnu do cíle za 11,52,99 a jdu o příčku nahoru.

Den končí osmistovkou. S vědomím, že na střední nemám natrénováno, vidinou zítřejšího náročného dne a stoupající tíhou v nohách, ale se zbožným přáním dostat se pod dvě čtyřicet, jdu obejmout blízký strom. Zas jako vždy můžu jen odhadovat, na kolik jít, pomáhá mi opět kouč Honza a k tomu celá rodinka. Dětičky mi hezky fandí. První kolo se držím vzadu, ale postupně se řadím na druhou pozici, kterou udržím. V cíli jsem dokonce pod 2.39.

Panuje tu skvělá atmosféra, postupně se seznamujeme s dalšími běžci, přibývá jmen, co si pamatujeme a fandíme si navzájem. Také rodinka je skvělá. Matěj i Lada skvěle fandí, jsou slyšet na půlku stadiónu, a taťkovi moc děkuji za to, že jel s námi a hlídal je tu, první den vzal ty starší do Dvora na Safari a vozí v kočárku Daliborka. Zítra to bude ovšem náročné...


 

Oštítkováno: Můj běh Závody
Počet zobrazení: 1059
0